Jednoho dne se moje nádherná milovaná žena rozhodla, že rozšíří odpadkový koš o nové 4 krabice. A co víc, každá krabice k něčemu jinému.

Na co?? No na plast, papír, kov a sklo a z odpadkového koše se rázem stal odpadkový koutek za ledničkou. ;-) 

To abych si vzal s sebou kompas .

Občas se od ledničky ozve, že papír patří do papíru a ten obal od RAW tyčinky je plast a ne papír a když tím směrem nahlédnu, vidím jen hlavu ponořenou do krabice a mám jedinečnou příležitost si nenápadně prohlédnout její přitažlivé pozadí . Jsem šťastný muž !

Co že se u nás doma ke dvěma malým dětem přidala starost ještě o odpadky?

Inu vlastní uvědomění se na stravě RAW přichází, informací je všude kolem nás habakuk a jak už Vám to Vesmír jednou sdělí, neodpustí Vám, když se budete tvářit, že jako nevíte.

Takže to bylo tak. Jak říká moje žena: „Naivně jsem si myslela, že odpadky z komunálu valí do spalovny a ještě jsem se pohoršovala nad tím, že tam lidi sypou hlínu. By mě nenapadlo, že ten kopec na cestě do Brna je z našich igelitových pytlíků. Psycho! Jak to mám vědět? Proč to nikde nepíšou, kam ten odpad putuje? Třeba přímo na tu popelnici. V každé obci jinak.“ V tomhle je nekompromisní.

Kromě toho, že o víkendu bude pomáhat s likvidací černých skládek v obci kde bydlíme, chystá se do úžasného obchodu Brána k dětem na přednášku o látkových plenách. Tuším, co mě čeká.

Ke kmitání kolem dětí a odpadkového koutku za ledničkou přibude trojí balení dítek do látkových plen a jejich praní, sušení a skládání. Že prý jednorázové pleny škodí zdraví a dokonce nejdou spálit a rozkládají se 250 let :-( , takže fakt mazec.

A s  vložkami je to prý stejné. Menstruační kalíšek jsem už zaplatil, manželka se těší, až ten zázrak přijde poštou a já teď šetřím na ty pleny, které mě co nevidět jistě čekají.

No řekněte sami, nemá to ta moje žena na tom světě lehké, že .

Váš Martin